Kultura

RECENZE: O bludných kruzích osamělého pardála

obrazek

Jana Štěpánková a František Němec jsou protagonisty inscenace Pardál.

FOTO: Marie Krbová

7.12. 15:49 Tvorbu Rakušana Felixe Mitterera na české jeviště uvedla činohra Národního divadla již začátkem 90. let v Divadle Kolowrat. Nyní se jeho hra Pardál objevila na jevišti další pražské komorní scény, Divadla Ungelt.

Mittererově dramatice intimní prostor sluší. Je založená na lidských příbězích svěřených plně do umění hereckých osobností. To je hlavní přednost Ungeltu a v něm již dvacet let působícího režiséra Ladislava Smočka. Pardál je jeho desátou tamní inscenací.

Stará dáma srazí autem muže a odvede si ho domů, aby záležitost urovnala. Problém tkví v tom, že ona nemá již několik let řidičské oprávnění a on zjevně nemá kam jít. Ji navíc vydírá její synovec. Text zjevně nabízí několik možností v míře postupného odhalování vztahů obou postav. Smočkova režie jejich identitu od počátku záměrně obestírá tajemstvím a diváky udržuje v až detektivním napětí: za pomoci několika nápověd je nechává řešit hádanku s tajenkou a v závěru nabídne čitelnou pointu. Tomu účelu slouží i herecké uchopení postav. Paní Liebherrová Jany Štěpánkové vstupuje na scénu jako křehká stará dáma, o jejíž schopnosti postarat se o kohokoli včetně sebe může divák právem pochybovat. Postupně ale nabývá na síle a rozhodnosti a v závěru už je to bytost, která drží pevně otěže svého nelehkého životního údělu. Štěpánková obdařuje Marion pro ni příznačnou inteligencí, sebeironickým humorem a ženským půvabem, který nemá co dělat s věkem.

Marion (Jana Štěpánková) vydírá její po penězích bažící synovec Heinz (Ondřej Novák).

FOTO: Marie Krbová

Muž beze jména je pro Františka Němce příležitostí rozehrát všechny valéry jeho precizního charakterního herectví. Na scénu vstupuje jako rozhořčený stařec, který Marion okatě vydírá, ale v průběhu děje rafinovaně poodhaluje další fazety komplikované postavy. Souhra obou protagonistů vnáší do inscenace humor a radost z okamžiků, kdy „hra herců zasáhne chuť žití“, jak toto tajemství v rozhovoru v programu pojmenovává režisér Smoček. Postava Heinze mnoho prostoru nenabízí, ale Ondřej Novák si ji vedle obou hereckých mistrů celkem užívá.

Mitterer učinil mottem své hry Rilkeho báseň o šelmě uvězněné v kleci. Je to nejen obraz jeho mužského hrdiny, ale i samotné lidské existence sevřené mřížemi životních omezení, proti nimž jsme bezmocní. Jednou z nich je i stáří. Mittererova hra ale vypovídá víc než o stáří o člověku a jeho schopnosti naplnit svůj život i za pomyslnými mřížemi životního předurčení láskou.

Felix Mitterer: Pardál

Překlad Magdalena Štulcová, režie a výprava Ladislav Smoček, dramaturgie Pavel Ondruch. Premiéra 6. prosince v Divadle Ungelt, Praha

Celkové hodnocení 80%

Radmila Hrdinová, Právo

nahoru

Kultura:

Poslední záznam The Doors. Koncert z Isle of Wight vyjde na DVD

-

dnes 16:11 Koncert The Doors na festivalu Isle of Wight je...

RECENZE: Hrabal jako suchý encyklopedický digest

-

dnes 14:38 Operní soubor pražského Národního divadla uvedl ve...

Avishai Cohen: Nové album je návrat do roku 1970

-

dnes 13:02 Po třinácti letech od svého prvního koncertu v České...

Lucie si dá O2 arenu dvakrát. Hala už nestačí zájmu

-

dnes 12:10 Zájem o koncert Lucie v Praze překonal očekávání. Kromě...

Foerstrovky zpívají na Starém Městě

-

dnes 11:26 Procházku po Staroměstském náměstí v Praze je možné v...

Šanci na cizojazyčného Oscara má Odnikud i Čtverec, Češi ani Angelina neuspěli

-

dnes 10:02 V užším výběru na Oscara za neanglicky mluvený film...



Stalo se Domácí Vánoce Vaše zprávy Zahraniční Krimi Sport Kultura Ekonomika Finance Žena Koktejl Komentáře Internet a PC AutoMoto Muži Věda a školy Bydlení Kariéra Cestování Téma Počasí Speciály Horoskop TV program

ZpětHlavní strana
Podmínky užití služby