Kultura

Štefan Švec: Veliké já, ju?

obrazek

Kritik Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

1.9.2014 10:30 Odjakživa mám rád čínského básníka Li Poa. Asi že se jmenuje jako ty malé cukrové obdélníčky. A taky že o něm koluje spousta historek a legend.

Jedna z nich vypráví, že Li Po vyhazoval své verše jako odpadky. Coby starého tlustého taoistu už ho moc nebavilo chodit, a tak putoval po Číně na vozíku taženém oslem. Drkotaje se po horských cestách psal okouzlující básně plné divoké fantazie, a když nějakou dopsal, tak ji prostě hodil za vůz. Pokud šli nablízku jeho přátelé a žáci, tak ji sebrali, když kolem nikdo nebyl, zůstala ležet, odfoukl ji vítr a nakonec rozmočil déšť. Li Povi bylo jedno, co se s jeho geniálními texty stane, a nemyslím, že proto, že byl věčně pod parou.

Pod parou býváme dneska občas taky. O svá, mnohem efemérnější dílka ale pečujeme úplně jinak. Stačí mít na Facebooku kreativní přátele a vidíte to denně. Ten připravuje sbírku básní, postupně z ní zveřejňuje ukázky, pak udělá haló s vydáním a sdílí všechny recenze, ke kterým ukecal méně asertivní kamarády. Ta zas vyrobí klip, uspořádá mu křestní oslavu, pošle ho všem známým a postupně o něm pouští ven jednu historku za druhou, aby se nezapomnělo. Na každý ze svých osmi profilů ho postne znovu, kdykoliv se o něm omylem zmíní minizin KůlMůn, protože kdo se nepropaguje, jako by nebyl.

A v tom je právě zakopaný ratlík. Náš svět opravdu funguje tak, že bez aktivní snahy nejste vidět. Zajímavých, chytrých a krásných věcí je na světě tolik, že vaše vlastní zajímavá, krásná a chytrá věc skončí zašlapaná do asfaltu, pokud jí tvrdě nevyloktujete místo na výsluní.

Jasně, svoboda je poznaná nutnost. Nechceme přeci vyrábět umění zbytečně, že ne, rádi bychom na něm jednou třeba i něco trhli, a tak holt mluvíme o tom, co jsme udělali, a ukazujeme na to šipkami a vystavujeme to jako prsa ve výloze bordelu. Nic proti sexuálnímu průmyslu, prsa můžou být krásná věc a je to legální, ale přeci jenom. Trochu se bojím, jestli z nás tím vystavováním něco nemizí. Něco, co by nám umožnilo dělat věci, které jsou opravdu skvělé, a vybudit lásku, nikoliv napůl vynucený chtíč. Každá sebepropagace, i sebe vkusnější a sebenutnější, vždycky trochu lepí trapností.

Kdyby všechny Li Povy básně odnesl vítr, možná bychom o něm dneska nic nevěděli. Ale kdyby je nutil svým přátelům ke čtení a sdílení, asi by nebyly tak super. Jeho cesta je krásnější než naše.

Štefan Švec, SALON, Právo

nahoru

Kultura:

Nová DVD: Vadí nevadí, Souboj pohlaví a Fakjů pane učiteli 3

-

dnes 07:11 Hororový příběh má název vcelku nevinné hry Vadí...

Lidé se smějí problémům, které sami mají, řekla k novému představení cirku Akoréacro Claire Aldayaová

-

včera 17:09 Přestavení Dans ton coeur patří k lákadlům letošního...

PolyBand nabídne expresivitu a zvukové stěny

-

včera 16:07 Amsterdamský kytarista Jasper Stadhouders se pohybuje...

Thom Artway: Sziget byl obrovský zážitek

-

včera 15:06 Písničkář Thom Artway vystoupil letos na legendárním...

Prozaička Eva Kantůrková: Jan Palach vrátil etice jedinečnost lidské volby

-

včera 11:21 Scenáristkou filmu Roberta Sedláčka Jan Palach, jehož...

Folkař Horký odpískal kandidaturu do Senátu. Založil kytarovou dílnu a chystá desku

-

včera 10:25 Video: Frontman kapely Kamelot Roman Horký (54) ještě...



Stalo se Domácí Vaše zprávy Zahraniční Krimi Kultura Sport Ekonomika Finance Žena Koktejl Komentáře Internet a PC AutoMoto Muži Věda a školy Bydlení Cestování Počasí Téma Speciály Horoskop TV program

ZpětHlavní strana
Podmínky užití služby
Ochrana údajů