Kultura

Zbyněk Vlasák: Němé svědectví

obrazek

Z dokumentárního filmu Majdan (režie: Sergej Loznica, 2014)...

FOTO: KVIFF

25.8.2014 14:30 Dokumentární snímek Majdan je jedním z prvních pokusů dostat na plátno energii hnutí, které se pokusilo změnit Ukrajinu, jak jsme ji několik posledních let znali. Když uznávaný, původem běloruský filmař Sergej Loznica ve zprávách viděl, co se na kyjevském náměstí Nezávislosti děje, nemohl odolat.

Soudě podle svých dvou setkání s Loznicou si dokážu představit, co ho na Ukrajinu táhlo. Postavy v jeho hraném snímku Moje štěstí, uvedeném roku 2010 v Cannes, se řídí jednoduchým heslem: Nestrkej do ničeho nos a nic se ti nestane. „Film Moje štěstí je model, má říkat: Pozor, ať tímhle směrem nejdeme! Ukazuji extrém. Jak bude společnost vypadat, když nad věcmi přestaneme přemýšlet. Nechci, aby se z nás stalo pasivní stádo,“ řekl tehdy v rozhovoru pro Salon. A na podzim 2013 se najednou začalo něco hýbat, aktivní občanský protest navíc pomalu, ale jistě přerůstal v revoluci se vším pozitivním i negativním, co s sebou revoluce obvykle přinášejí.

Jednoho z kameramanů, Serhije Stetsenka, který film Majdan představoval letos v Karlových Varech, potkal Loznica až na místě. Výsledkem jejich zprvu náhodné spolupráce je série dlouhých statických záběrů, které jsou pro režisérovu dokumentární i hranou tvorbu typické. Netypické ale je, že od první chvíle nevěděl, co se v jeho snímku stane v příštích dnech, hodinách, minutách, sekundách, nechal se vývojem překvapovat. Kamera tak jako němý svědek chronologicky zachytila protesty, které se zvrhly v boj s policejními jednotkami a v krveprolití.

„Nechoval jsem se jako blázen, snažil jsem se jen zůstat za kamerou a nikam neutéct. Samozřejmě, že jsem se bál, když kolem mě vybuchovaly prachové granáty nebo na nás v mrazu stříkali z vodních děl. Pak jsem viděl prvního mrtvého a nevěděl jsem, jak se k tomu postavit. A potom jich nesli třeba deset najednou,“ vyprávěl ve Varech Stetsenko.

Zbyněk Vlasák

FOTO: Milan Malíček, Právo

Je zřejmé a pro mě osobně pochopitelné, na které straně filmaři stojí. „Ukrajina získala nezávislost před 23 lety, ale asi moc snadno. Teprve teď nastal moment, kdy si ji musíme zasloužit,“ říká Stetsenko, který na kyjevské náměstí chodil od prvního dne. Ale to, že se spolu s Loznicou a druhým kameramanem Mychajlem Jelčevem snaží být oněmi němými svědky, nevyhledávají ani nevytvářejí hrdiny a kromě informativních titulků do toho, co se před nimi děje, nijak nezasahují, umožňuje i nám, abychom prožili působivou atmosféru všech těch momentů na místě, které se na měsíce stalo centrem světového dění, a to aniž bychom se cítili manipulováni.

Zbyněk Vlasák, SALON, Právo

nahoru

Kultura:

RECENZE: Jan Palach. Film, který si musí každý přebrat po svém

-

dnes 15:56 Natočit film o tak výrazné osobnosti, jakou byl Jan...

Tomáš Klus vydá na začátku září novou desku

-

dnes 14:14 Písničkář Tomáš Klus vydá již 7. září album Spolu....

Lamb, The Subways a The Asteroids Galaxy Tour lákají na Rock for Churchill

-

dnes 14:09 Konec srpna pravidelně patří festivalu Rock for...

Mauglí a kapitán Flint zrození štětcem Zdeňka Buriana

-

dnes 13:11 Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy ožilo dávno...

Na Hip Hop Kemp míří GZA, Hopsin, Chaozz i Kontrafakt

-

dnes 11:49 Festivalpark v Hradci Králové se ve druhé polovině...

Videoklipem roku je podle MTV Havana od Camily Cabello

-

dnes 11:11 Klipem roku se na předávání cen MTV v pondělí 20. srpna...



Stalo se Domácí Vaše zprávy Zahraniční Krimi Kultura Sport Ekonomika Finance Žena Koktejl Komentáře Internet a PC AutoMoto Muži Věda a školy Bydlení Cestování Počasí Téma Speciály Horoskop TV program

ZpětHlavní strana
Podmínky užití služby
Ochrana údajů