Kultura

Národ, který se bere příliš vážně, je směšný

obrazek

Portréty myslitelů jako kýčovitý doplněk do kuchyně - jsou opravdu znakem naší národní a kulturní identity?

FOTO: Foto Jan Šída

9.1.2013 11:13 Výstava, která má poněkud zvláštní název Ř (trvá do 9. února), probíhá v pražské Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Už její podtitul Česká národní identita v současném výtvarném umění dává tušit určitou kontroverzi.

Jestliže je navíc pojatá jako vzpomínka na 20 let existence České republiky, hraničí zmiňovaná rozporuplnost s jistotou. Sedmnáct uměleckých prací studentů dějin a teorie designu a nových médií (malba, sochařství, videoart, fotografie) rozhodně nezobrazuje naši zemi jako stát, který vzkvétá. Spíše si všímá citlivých témat národní historie i současnosti a ukazuje je pomocí karikatury, nadsázky nebo i drsného černého humoru.

Některé práce mají charakter okamžitého nápadu (zatrhaná jména v telefonním seznamu), jiná se blíží promítání domácího videa (týkajícího se vysídlení Němců z pohraničí), většina se ale tváří jako „obyčejný“ umělecký artefakt.

Anticharta a Horáková

Například obrazový triptych Petra Motyčky, který pranýřuje tři neslavné momenty našich dějin. Podepsání tzv. Anticharty, zradu parašutisty Karla Čurdy a popravu Milady Horákové. Vše je však pojato ve stylu originálních obrázků Josefa Lady, zaplněných bodrými sousedy v romantické vesnické scenérii.

Druhým zásadním dílem je dvacet podobizen myslitelů s českými kořeny (třeba Komenský, Bělohradský, Patočka, Husserl) od Petra Lysáčka. Všeříkající název Co s nimi? a kýčovitě barevné popartové vyobrazení je z jedné strany parodizují jako novodobé superstar a z druhé naopak hořce podtrhují fakt, že tito muži by měli být národem chápáni jako elita, ale málokdo je zná. Ba co víc, lidé je považují za tlachaly mluvící v neznámých kódech a žijících ve vlastních světech.

Poslední výraznou prací je zmenšená socha Aloise Jiráska, jejíž originál je na pražském nábřeží. Historik je „uzávorkován“ do jakési ptačí budky a hledí posmutněle do prázdna. Je snad cílem autora (Rudolf Samohejl) poukázat na to, že jiráskovské pojetí českých dějin nikam nevede a nachází se v prázdnotě?

Prakticky nad každým z vystavovaných děl se musí návštěvník pozastavit. Bylo by však nedorozuměním chápat výstavu jako plivání do vlastního hnízda či lacinou provokaci. Jejím hlavním cílem je donutit člověka přemýšlet. A to v této neutěšené době rozhodně není k zahození.

Celkové hodnocení 70 %

Jan Šída, Právo

nahoru

Kultura:

Rok ve znamení malíře Františka Kupky

-

včera 17:43 Letos se František Kupka, zakladatel abstraktního...

Fotografka, která nerada vulgární erotiku

-

včera 16:11 Zámecká jízdárna v Hluboké nad Vltavou hostí do 11....

Zemřel otec jihoafrického jazzu, trumpetista Hugh Masekela

-

včera 15:12 Slavný jihoafrický trumpetista Hugh Masekela,...

Na Oscara nominováni Oldman, Streepová, McDormandová i Harrelson

-

včera 14:45 aktualizováno V úterý byly oznámeny nominace na...

Nová Kleopatra od Petra Kolečka by se k MeToo nepřipojila

-

včera 14:01 Petr Kolečko, známý autor divadelních her i seriálů...

Zemřel představitel Tinky Winkyho z dětského televizního seriálu Teletubbies

-

včera 13:00 Video: Ve věku dvaapadesáti let minulou středu náhle...



Stalo se Domácí Vaše zprávy Zahraniční Krimi Kultura Sport Ekonomika Finance Žena Koktejl Komentáře Internet a PC AutoMoto Muži Věda a školy Bydlení Kariéra Cestování Téma Počasí Speciály Horoskop TV program

ZpětHlavní strana
Podmínky užití služby